| Hádky |
|
Docela nedávno se mi (při takovém běžném rozhovoru) svěřili manželé Zetorovi, že se tu a tam pohádají. Nebo, možná, že se pohádají i častěji než jen" tu a tam". No a tak jsem na ně cestou domů myslel (většinou si na cestu neberu noviny ani paperback a cestou v metru klimbám nebo přemýšlím). Docela mě to mrzelo, ta představa, že by se Zetorovi hádali, dokonce snad častěji než jen tu a tam. Takoví milí lidé jsou to. Znám je už léta. Samozřejmě, tu a tam se my lidé pohádáme, to už k nám tak nějak patří - i když, to mi věřte, byl bych opravdu raději, kdyby to šlo bez hádek. Přemýšlel jsem tedy o Zetorových a nakonec jsem si řekl, že je právě teď poprosím, aby se nehádali: Milí Zetorovi, prosím vás, už se nehádejte ! I když já vím že to by nebylo jen tak, nehádat se: Co by tomu třeba řekli sousedi, kdyby se o vás dozvěděli, že vy se nehádáte. Jak by se s tím vyrovnali, s tou skutečností, že v jejich blízkosti žijí manželé, kteří se nehádají ? Třeba by se to dozvěděla Vendula R. a večer by se o tom zmínila svému manželovi: „Víš to, Valentýne, že Zetorovi se nehádají ?" Vidíte, milí Zetorovi, Valentýn a Vendula by se pohádali, kdyby se dozvěděli, že vy se nehádáte. Lidé na takové sdělení ještě nejsou připraveni. A tak vás prosím, abyste se opravdu nehádali...a taky prosím, abyste takovou věc raději nikomu neříkali. Co kdyby měl někdo doma hádku jen pro to, že u vás je taková pohoda ? Miloš
|