Mojí kamarádku Janu navštívil pán, který jí přišel nabídnout lepší připojení k internetu. Jana ho pozvala dál a usadila ho do záložního křesla v kuchyni. Pán se rozhovořil o výhodách, které s sebou přináší uzavření smlouvy s jejich firmou, ale po chvíli jako by začal ztrácet niť, byl takový roztržitý a těkal očima ke stropu i k podlaze. Nakonec se Jany zeptal: „Promiňte, ale nevylilo se vám něco tady na to křeslo ?“ Jana řekla: „Né…co jako ?“ A ten pán od internetu se zvedl z křesla a konstatoval, že má úplně mokré pozadí. Jana na to povídá: „To jste asi zmoknul venku, že jo ?“„Kdepak, nezmoknul jsem“, řekl ten pán. Jana se nabídla, že mu půjčí fén, aby se usušil, ale on to s díky odmítnul a rozloučil se. Teprve potom vyšlo najevo, jak se to celé seběhlo: V tom odpoledni odložila Janina dcera napařovací žehličku (naštěstí studenou) právě na to křeslo a nechala ji tam dost dlouho na to, aby z nakloněné žehličky vytekla všechna voda. Křeslo se pěkně nasáklo a čekalo na svou oběť, která chvíli na to zvonila u dveří. Jana si později večer říkala, že lepší připojení na internet by se hodilo, ale ten pán, ten se asi nevrátí… 

                                                                                                                                                                          Miloš